Některé dny mě naplňuje pocit hluboké vděčnosti. Tak silný, že až pláču dojetím a nemohu uvěřit.
Cítím vděčnost, že mohu žít. Vděčnost, za vše, co mohu cítit a prožívat. Vděčnost za vše, co mohu jako lidská bytost svou energií a svými činy tvořit a vytvářet.
Věřím, že pocit štěstí a radosti v životě nezávisí na vnějších ani materiálních podmínkách, ve kterých žiji. Ale je závislý pouze na mě, na mém rozhodnutí a na mém vnitřním postoji ke světu.
Už je to pár let, co jsem se pro různém cestování vrátila zpět do ČR. Navštívila jsem různé kontinenty, kultury a strávila jsem v nich různou dobu. Někdy pár dní, týdnů, někdy i měsíců. Vidím a vnímám, jak je česká kultura a nátura založena na stěžování si. Jsme národ „stěžovačů“. Minimálně navenek. To stěžování vychází ze strachu z nedostatku peněz, majetku a svobody.
A právě toto jsou okamžiky, kdy se s oblibou vracím do svého vnitřního světa, do svých vzpomínek a zážitků, abych si uvědomila, jak to ve skutečnosti je.
Na cestách jsem viděla, jak pocit štěstí a svobody vůbec nezávisí na majetku a penězích. Sama jsem zažila ten osvobozující pocit žití v absolutním minimu. Minimu věcí, jídla, informací…
Skutečností je, že zaleží jen na nás a na našich vztazích. Na vztahu, jaký máme sami k sobě, ke světu a ke svým blízkým. Na úhlu pohledu, ze kterého se na svět díváme. A také na tom, jestli si uvědomujeme, jak obrovskou svobodu volby a moc činit změny, zde máme.
Sklenice vždy může byt poloprázdná nebo poloplná a je jen na nás, jaký úhel pohledu a přístup si zvolíme. Je jen na nás, jestli vše přijmeme s úsměvem a pokorou nebo jestli budeme nenasytně chtít pořád víc a jako chudáčci plakat a stěžovat si, že nemáme dost.
Sáhněte si do svědomí. Zeptejte se sami sebe, kolik toho k životu ve skutečnosti doopravdy potřebujete? A co vás doopravdy činí šťastnými a radostnými?
Všimněte si někdy, že osvícení obvykle nedosáhli králové, císaři ani veleknězi. Ale naopak prostí lidé, žijící příběh svého života v jednoduchosti a po svém.
Já si volím pokoru, respekt a vnitřní radost. Hledání pozitiv na údajném negativu a uvědomění, že nemá cenu podléhat zoufalství. Protože i když je zataženo, slunce pořád svítí i za mraky 🙂
Volím si dělat svá rozhodnuti z lásky a ne ze strachu.
A jak to máte vy?
S láskou Eliška