Pouštím kontrolu a dovoluji si jen být, vnímat a cítit.
červen 2026
Pomalu ale jistě zaintegrovávám slunovratový workshop na téma Tantra & Shibari.
Co si z workshopu odnáším? Vlastně je toho uvnitř celkem hodně. Do slov se to ale dává těžko.
Nechat se svázat při milování byl vždy jeden z mých snů.
Nikdy to nebyla představa, která se vyskytuje v p*rnografii. V mých představách se jednalo o souhru smyslnosti, lásky a odevzdání. A tento workshop mi mou představu svým způsobem splnil.
Jen v oblečení, bez milování a v trochu jiné podobě, než jsem měla v představách. Ale tak už to bývá, že představy moc neodpovídají prožívané realitě.
Já jsem se ale přesvědčila o tom, že i na první pohled hrubé věci mohou v láskyplném provedení být krásné a léčivé.
Z celého víkendu ve mně stále nejvíce rezonuje a doznívá dojetí, vděčnost a respekt.
Asi poprvé v životě jsem prožila absolutní odevzdání, za které na oplátku přišlo uctění, něha, jemnost a péče. Namísto nejistoty, opuštění nebo využití situace.
Namísto zpochybňování a testování nastavených hranic přicházela láska, respekt a úcta. A s nimi rostl pocit důvěry a bezpečí.
Celý mix odevzdání, láskyplného nastavení a přijetí hranic způsobil, že během fyzického sevření v lanech se uvnitř mě rozvinula větší svoboda a uvolnění.
Děkuji za všechny krásné interakce a rozhovory.
A děkuji, že mohu.
červenec 2026
Další víkend, další výzva, další level uvolnění.
Bylo to tak rychlé a neplánované, že jsem se na to vůbec nestihla připravit…
Minulý víkend, jsem se po dlouhé době ponořila do pocitu odevzdání, absolutního puštění kontroly a důvěry. Bylo to během workshopu, kde se používaly techniky shibari (svazování). Bylo to jemné, intenzivní a hluboké.
To že hned následující víkend budu postavena před další výzvu a pro mě další hlubší úroveň odevzdání, jsem tou dobou ještě vůbec netušila. Co se stalo?
Zcela spontánně jsem odkývala jednomu muži nabídku na výměny ošetření – tantra za kranio, možná watsu.
Normálně to nedělám, ale tady jsem z pro mě neznámých důvodů nabídku přijala. Zjistili jsme, že bydlí v lokaci, kde se budu o víkendu pohybovat a tak jsme se domluvili na setkání a seznámení.
Těsně před setkáním z jeho strany přišel návrh na využití horkého počasí, teplého rybníka a zkusit rovnou watsu a kranio ve vodě.
Pro mě ve všech směrech výzva. Jsem suchozemský horský tvor a koupání obecně moc nemusím. To už musí být opravdu horko a navíc čisťoučká vodička. Nesnáším rybníky, špinavou tmavou vodu, mám strach z bláta, ryb a potápění.
A do toho se mám ještě někomu cizímu vložit do rukou, důvěřovat, že mě neutopí a uvolnit se do toho?
Ano, pokusila jsem se nepřemýšlet, následovat vnitřní impulzy, dát stranou strach a nabídku jsem přijala. Věděla jsem, že je to výzva. Než jsem vlezla do vody, ani jsem nevěděla jak velká
Po zkušenosti z předchozího víkendu, jsem se pokusila zklidnit a co nejvíce se uvolnit. Postupně se mi to podařilo. Ke konci ošetření jsem neměla problém se v klidu nechat provázet i kompletně pod vodou.
Hodně dalších věcí se mi během ošetření zvědomilo. Uvědomila jsem si další druhy obranných reakcí a nějaké další způsoby, jak funguje moje mysl v situacích, které považuje za „nebezpečné“.
Ošetření zároveň i otevřelo další vnitřní skryté komůrky a voda pomohla je vyčistit. Bylo to silné, bylo to jemné, ve finále i osvobozující a uvolňující.
Byla jsem tak na obláčku, že jsem zůstala spát na zahradě pod pergolou, protože jsem nebyla schopná řídit domů.
Co si z toho odnáším?
Je pořád kam se posouvat, je pořád mnoho výzev, ale pokud následuji impulzy své intuice a toho co cítím, vždy se ve správný čas, dostávám na správné místo a vše hladce plyne v můj prospěch.
Za včerejší setkání jsem nesmírně vděčná a těším se, že se s bytostí, co mi dala takové hluboké ošetření opět setkám.
září 2026
Další level odevzdání, prožití bezpečí a respektu. Workshop Tantra & Shibari podruhé.
Nechat se svázat, pustit kontrolu a ještě u toho být sledována ostatními účastníky workshopu.
Dát stranou strachy, očekávání, snahu nějak vypadat, něco hrát, prostě jen všechno pustit. Odfiltrovat celý svět, ponořit se jen do toho svého vlastního vnitřního. Dýchat a být. S každým dalším výdechem, s každým dalším pohybem, jen uvolňovat a pouštět jakékoli napětí a kontrolu.
Nechtěla jsem nic nikomu předvádět ani dokazovat. Vyburcovala mě k tomu potřeba zbavit se pocitu nesvobody. Nesvobody, kterou jsem cítila uvnitř sebe a kterou jsem si vytvořila ve své vlastní hlavě, svým vlastním přístupem.
Prostě jsem šla a vyslovila přání stát se alespoň na okamžik jeho modelkou, být „jeho kouskem umění“, se kterým si bude moci dělat co chce. Vlastně mi ani nedošlo, že mě budou všichni sledovat a že bych se mohla dostat do tak hlubokého a intenzivního prožitku.
Každopádně se to stalo a já cítím obrovskou vděčnost, že jsem to mohla prožít. A stejně tak i za to, že jsem prožitek díky své vlastní intenzitě dokázala nevědomky zprostředkovat i ostatním a dotknout se tak jejich nitra.
Někdo se mě ptal, co jsem během vázání prožívala.
Byl to totální ponor, hluboké intenzivní propojení se sebou a zároveň s Michaelem.
Úplné prázdno, jen vlastní dech.
Musela jsem se obrátit do svého vlastního vnitřního světa, odfiltrovat všechno, co se dělo okolo. Být v úplném uvolnění, ať se děje cokoliv. Jen zhluboka dýchat a povolovat své tělo.
Jen čistá přítomnost. Bezpečí a důvěra.
Ještě teď ve mě ten pocit doznívá.
Michaelova plná pozornost a jeho respekt k mé bytosti.
Žádná bolest.
Lano, důvěra, odevzdání, dech, uvolňování a postupné propadání do hloubky prožitku.
Exploze energie z toho, jak se má nesvoboda rozpustila spolu s uzly na laně.
Není to o dokonalé technice, ale o plné pozornosti a reálném prožívání.
Mísí se ve mě úcta, pokora, vděčnost a velký respekt.
Děkuji, že mohu prožívat tento život a prožívat taková krásná setkání.