„You never know what will happen in the next moment. Anything can happen.“
„Nikdy nevíte, co se stane v následujícím okamžiku. Cokoliv se může stát.“

To jsou slova mého učitele meditací a mindfulness, Jeffa Olivera. A jsou tak moc pravdivá. 

Mám pocit, že kdykoli na ně jen lehce zapomenu, život mi je zcela jasně a s brilantní rychlostí připomene. 

Kdo mě zná, ví že můj život je plný zvratů, nečekaných událostí a pro řadu lidí i nepochopitelných rozhodnutí. A přesně to vše, vychází právě z těchto slov. Kdykoli mám pocit, že vím co chci, kam směřuji a co se bude dít, vesmír zasáhne a vše změní. Někdy v mi dá prostor několik měsíců, někdy dní, někdy mi udělá „čáru přes rozpočet“ během několika hodin, či pouhého jednoho okamžiku. 

Jak se ale s těmi změnami neustále vyrovnávat, nezbláznit se a přijímat je? 

Občas je to dost náročné a jde to horko těžko.. Jediné, co už za ty roky vím je, že nemá cenu vzdorovat, vzpírat se a snažit se změnám zabránit. A asi ani je chápat.. 🙂 Jediné, co funguje, je změně se odevzdat, nastoupit do proudu a nechat se jím unášet. Fascinovaně sledovat, co se bude dít.

Ale co s emocemi, které ty změny vyvolávají? Co se vzpurnou myslí, která za žádnou cenu nechce novou realitu přijmout? Mně nejvíce pomáhá dát emocím prostor. Nechat je projít tělem. V bezpečném prostředí (o samotě, v lese, v autě, v tanci nebo na nějakých dynamických meditacích) a vyventilovat je. Hlavně je nezadržovat. Mluvit o nich, sama se sebou, se stromy, s domácími mazlíčky, s přáteli, prostě je jakkoliv dostat ven. 

Taky mi hodně pomáhá si důvěřovat. (Tady už pomalu nastupuje práce s myslí.) Věřit, že i když to tak na první pohled a z mé situace nevypadá, tak se vše v dlouhodobém hledisku děje v můj prospěch. To je celkem těžká fáze, ale je fajn, zkusit se podívat na situaci z různých perspektiv a najít v ní to, co je pro nás dobré. 

No a klíčové je, zaměřit pozornost na tady a teď.. Takové klišé, já vím.. ale pořád ještě dost nedoceněné. 

Neutíkat do minulosti, do toho co bylo (to způsobuje bolest). Ani nepřemýšlet a neutíkat do budoucnosti, co asi bude (to přináší strach, nejistotu a očekávání).. 

Když se zastavíme, zaměříme pozornost na naše tělo, na naše smysly, na to, co se v nás a bezprostředně okolo nás děje v daném okamžiku.. Často to pomůže se od našeho vnitřního dramatu odvrátit a vidět ho více s nadhledem. Taky nám to pomůže si uvědomit, že jen tady a teď můžeme všechno změnit. Stejně nevíme, co se v příštím okamžiku zase stane. Za pár minut nebo hodin, může být všechno zase úplně jinak.

A jak říkají mistři meditací S. N. Goenka i Osho..

„This shall too pass“
„I toto pomine“

A já dodávám, že jediná jistota v životě, je ZMĚNA a změna, je ŽIVOT.

S láskou Eliška