Občas se mi to stává.. že se toho najednou stane moc. A že mi to Vesmír umí občas opravdu krásně naservírovat.

Dostávám se pak do emočního přetlaku, chaosu a neschopnosti se všemi těmi pocity vyrovnat. V danou chvíli nejsem schopná všechny emoce nechat v klidu projít svým tělem a vyventilovat je. Je jich moc a moc intenzivních.

A co s tím?

Moje tělo má nastavený geniální obranný mechanismus. Abych se nezbláznila nebo si neublížila, tak mě prostě od pocitů „odstřihne“ a zařadí autopilota. Dnes už to bezpečně a rychle poznám a vím jak na něj. Cesta k tomu ale byla dlouhá.

Občas mé tělo nasadí autopilota i ve chvílích, které jsou na první pohled celkem v pohodě a mě jeho odhalení trvá déle.

A jak ho tedy bezpečně poznám?

• Jedním dost jasných a výrazných signálů pro mě bývá totální zamrznutí. K tomu dochází zřídka, to je fakt krizovka. Pak jen sedím, jsem ponořená v sobě, zcela zmatená a paralyzovaná, neschopná a neochotná mluvit.
  Občas zamrznu až se zpožděním třeba dalších 12h, když opadne adrenalin. To je pak mírnější a jen sedím a koukám „do blba“ v absolutním vnitřním ponoru. Odstřižená od světa.

• Dalším z častých signálů, je pro mě přejídání. Nevnímám své tělo a kdy už má moje bříško dost. Během dne zjišťuji, že pořád jím a necítím se nasycená. Anebo jím, ačkoli vůbec necítím hlad.

• A takový poslední hlavní signál, je vyčerpání s nespavostí, ztráta energie a chuti do života, chuti cokoliv dělat, tvořit, hýbat se, tančit apod.

A co s nimi dělám??

Snažím se pomalu opatrně zase se svým tělem a pocity navázat spojení. Pomáhá mi o situaci mluvit s kamarádkami. Ptát se sama sebe, co cítím, jak mi je, co se uvnitř děje. Kreslit/ psát cokoliv, co přijde. Vyrazit na procházku a bosky chodit po lese/ louce. A taky se zkusit donutit do nějaké fyzické aktivity a energii v těle trochu rozhýbat, třeba třesením, skákáním, protahováním.

Emoce pak začínají vyplouvat na povrch. Je třeba dát jim čas a prostor. U mě to někdy znamená dovolit si odevzdat se pláči, někdy i na několik hodin. Přichází pak úleva, radost, vlna pozitivní energie.

Emoce, je potřeba bezpečně vyventilovat.

Tak to v životě je. Vše si žádá přesně tolik času, kolik je potřeba.

S láskou Eliška